Život je opravdu věčný

07.10.2018 21:15

Bůh si pozval k sobě domů
zase jednu vzácnou ženu
a nechce se věřit tomu,
že už jí tu neseženu,
že už jí tu nepotkám,
že odešla navždy k němu
a já vzhlížím jen k fotkám!

Byla silná, byla šťastná,
byla plná chuti žít,
teď je její židle prázdná
a pláč nejde utišit...

V mých očích byla umělkyní,
osud jí však stáhl oponu...
Teď spí v nebi nad Bechyní
a já bych jí rád vysekl poklonu!

Zhasla náhle její svíčka,
její úsměv stal se vzpomínkou
a já si jej v srdci hýčkám,
mých básní byla fanynkou,
zatímco já obdivoval
nesmírně ty její ruce
a s úžasem se podivoval,
jako školák ve výuce,
kterak těm svým postavičkám
vytrvalou prací k ránu
jak zázrakem vždy život vdýchla!
Teď sama tvář má jako z marcipánu
a její ústa navždy ztichla...

Bůh si pozval k sobě domů
zase jednu vzácnou ženu
a nezbývá než věřit tomu,
že šla k němu za odměnu!